Drei-Brüder-Schacht

Hermser Stolln

Kdo se zamýšlí nad poklady Zelené klenby a architektonickým bohatstvím Drážďan, měl by si uvědomit, odkud na ně saský stát ve své době získal potřebné prostředky: z dolů, především ze stříbra. Každý gram tohoto drahého kovu, který byl pracně vytěžen ze země, se dal proměnit v hotovost. Stříbro bylo po staletí platidlem, obsah stříbra v mincích ztělesňoval směnnou hodnotu na trhu. Od 12. století, nejspíš i dříve, se v celém Krušnohoří obracel každý kámen. Postupem času se muselo hledat ve stále větších hloubkách a statečně se potýkat s problémy spojenými s těžbou, až se dospělo k hranicím možností. Technické a organizační inovace však těžbu stále znovu vynášely na novou úroveň.

Typickým příkladem tohoto úsilí je hornická oblast jižně od Freibergu. Až do 19. století se četné malé doly spojovaly do stále větších důlních zařízení s trojciferným počtem pracovníků. Pokud měly mít projekty šanci na úspěch, řešily se společně. Jako vždy to totiž znamenalo investovat, aniž by bylo jisté, jaká bude návratnost. Horník správně říká: „Před krumpáčem je tma!“.

Dva velké doly mezi Freibergem a Brand-Erbisdorfem, „Beschert-Glück-Fundgrube“ (Pokladnice štěstí) a „Segen Gottes Herzog August“ (Požehnání Božího vévody Augusta), se v roce 1791 rozhodly řešit rostoucí problém odvodňování dolů společně. Doufali, že se podaří nalézt další ložiska rudy v tehdy přístupných větších hloubkách. A tak byla vybudována „Drei-Brüder-Schacht“, jejíž technologie byla většinou poháněna vodou. Zásobování a likvidace provozní vody byly pro inženýry a horníky výzvou.

Nakonec se v hloubce více než 120 metrů otáčela dvě obrovská vodní kola, která na jedné straně poháněla vodní čerpadla a na druhé straně také dopravu materiálu na povrch. (Podrobný popis naleznete zde).

Bohužel, jak už to bývá, po dokončení šachty do hloubky 390 metrů se očekávané zásoby rudy nedostavily. Zároveň na konci 19. století prudce klesla cena stříbra na světovém trhu, protože v zámoří bylo možné tento drahý kov bez větší námahy sbírat prakticky ze země. Se vznikem Německého císařství v roce 1871 nahradilo zlato stříbro jako měnový kov. Celkově se saské hornictví, zejména to freibergské, ocitlo opět na pokraji ztrátovosti.

A na počátku nového století technické inovace opět vzbudily naději na pokračování tohoto průmyslového odvětví, které bylo se svými horními a dolními toky živitelem celého regionu. Řešením by mohla být těžba s elektrickým pohonem a „elektřina v uhelném revíru“ by do Freibergu dokázala přilákat i další průmyslová odvětví. Myšlenka provozovat tepelnou elektrárnu na černé uhlí z Freitalu byla rychle zavržena vzhledem k pracně vybudovanému systému zásobování vodou (uměle vybudované kanály a zásobní rybníky až po horní Krušné hory) a řešení vodního hospodářství (s dokončením tunelu Rothschönberg, který byl vybudován v hloubce přibližně 270 m a byl dlouhý přes 30 km, v roce 1877). Vznikla vodní elektrárna uvnitř hory – z dnešního pohledu logická, ale nesmírně revoluční myšlenka.

„Drei-Brüder-Schacht“, která byla mezitím odstavena, byla obnovena. Těsně nad „Rothschönberger Stolln“ byla vytvořena jeskyně pro umístění turbín a generátorů. Na Štědrý den roku 1914 byla slavnostně uvedena do provozu a v podzemí se vyráběla „čistá elektřina“. Spolu se sourozeneckou elektrárnou v šachtě Constantin dodávala elektrárna do veřejné sítě Freibergu až 10 MVA – tento úspěch sice nemohl zachránit samotný důlní průmysl, ale mohl zachránit hospodářství regionu.

Elektrárna byla v provozu do roku 1972. Po jejím odstavení obložení šachty zchátralo, protože byla ukončena i její údržba. Zařízení elektrárny, nadzemní i podzemní, se zachovalo v původním stavu z roku 1914. Povodně v roce 2002 ukázaly, jak důležité je zachovat zařízení, jako je „Rothschönberger Stolln“, které je našemu zraku skryto. Od opravy tunelu Drei-Brüder-Schacht slouží nyní jako nejjižnější přístup pro údržbu tunelu.

Historie je ohromující: šachta byla vyhloubena, aby vyřešila problém „vody v horách“, byla reaktivována, aby otevřela nové perspektivy pro region právě s tímto médiem, a je zachována, aby se voda nestala problémem pro budoucí generace.