Po uzavření elektrárny v roce 1972 Drei-Brüder-Schacht upadl do útlumu, stejně jako mnoho dalších památek v Sasku. Jen tiché hučení transformátorů v rozvodně pravděpodobně bránilo nemilovaným návštěvníkům lovit v budovách suvenýry.
Skutečnost, že by se zájemci mohli o takovou technickou památku postarat legálně a snad i s podporou, se otevřela se společenskými otřesy v roce 1989. Nadšenci, kteří elektrárnu znali z různých profesních hledisek, založili neziskové sdružení. Spojením sil by mělo být možné nejen zachovat nadzemní stavební soubor, ale také pokrýt náklady na reaktivaci elektrárny.
Počet členů rychle rostl, protože myšlenka “čisté energie z hlubin” našla odezvu nejen v nejbližším regionu. Podařilo se zastavit chátrání, znovu zastřešit, opravit okna a také znovu zatraktivnit exteriér.
A elektrárna pod nohama aktivních členů? Rychle se ukázalo, že reaktivace historické technologie nebude úspěšná. Požadavky moderní doby na provoz elektrárny na jedné straně a bezpečnost těžby na straně druhé vytvářely rozmanité třecí plochy. Byly vypracovány a prodiskutovány odvážné, kreativní plány. Sdružení znovu a znovu hledalo partnery v politice a v podnikatelské sféře a znovu a znovu se dostavovalo rozčarování, protože mezní podmínky prostě nechtělo splnit.
Ačkoli se členové nenechali odradit vývojem “pod zemí”, dělali vše, co mohli, “nad zemí”, a obětovali mnoho hodin svého volného času, aby se jejich památka dostávala do stále většího povědomí veřejnosti. Bylo nutné, aby se s touto zajímavou variantou využití vodní energie mohly seznámit i budoucí generace. Tak vznikl projekt ekologické výstavy “WassErleben” (Zážitek s vodou), který byl nakonec dokončen v roce 2008. Podílelo se na něm město Freiberg, Saské zemské ministerstvo životního prostředí a zemědělství, Německá spolková nadace pro životní prostředí a řada firem v regionu.
Když se ohlédneme za více než třicetiletou historií od založení asociace, zjistíme, že se toho podařilo hodně. Sdružení se podařilo přivítat mnoho návštěvníků, zejména během každoročních výstav parních modelů, “Dnů čisté energie” a tradičních směn medoviny v historickém areálu. Jedinečné prostředí je nyní využíváno i pro soukromé oslavy. Ze zřetele nezůstalo ani využití vodní energie: i když ne ve velkém měřítku, do budoucna se plánuje výstavba piko-elektrárny, která by využívala vodu proudící v podzemí k získávání energie.
Vážený čtenáři,
Taková elektrárna v hloubce 270 metrů je poměrně náročná. Kreativita, inženýrský duch a fyzická síla jsou pro dosažení cíle velmi potřebné. Staňte se členem a ukažte nové perspektivy výroby energie v praxi, jak to děláme již více než 100 let. Kdo může tvrdit, že pozitivně podporuje synergii mezi prokletím a požehnáním hornictví … být provozovatelem unikátní vodní elektrárny? (Stanovy sdružení a přihlášku ke členství najdete zde).
Získávání čisté energie z hlubin bylo před více než 100 lety revoluční myšlenkou. Dnes, tváří v tvář zjevným změnám klimatu, je skutečnou výzvou nejen diskuse o zamezení emisí CO2, ale také poskytování praktických řešení.
Vyzýváme vás, abyste tuto výzvu přijali. Seznamte se se starými i novými technologiemi, poraďte se s odborníky. Ti, kteří viděli fungování stroje nejen na obrázcích, ale drželi ho ve vlastních rukou, pochopí, jak funguje. Staňte se “šroubovákem” nebo nás podpořte svými zkušenostmi s používáním digitálních médií, svými nápady na skvělé workshopy, exkurze a další akce.
Srdečně vás zveme do našeho jedinečného technologického klubu.